V pondělí 17.4. třetí ročník vyššího gymnázia, který má na biologii zapsaného pana učitele Laščáka, vyrazil na exkurzi na olomouckou Fakultu tělesné kultury. Žáci se tam těšili z jediného důvodu - protože jim učitel slíbil, že jim nejen ukáže měřící zařízení pro sportovce, ale dokonce jim ukáže, jak se používají, a to právě na sobě.
Ráno byl sraz před budovou FTK. Po krátké době se nás ujal sympatický průvodce a ten nás rovnou zavedl do sklepení, kde je obrovská místnost s měřícími nástroji. I přes to, že se tato místnost nachází v suterénu, vůbec to tak nevypadalo. Všude to bylo stejně krásné jako na povrchu. Okna tam nemohla chybět a krásné velké posuvné dveře byly umístěny na tom nejstrategičtějším místě. Budova je umístěna na kopci a jsou to tedy jediná okna v celém suterénu. Hned vedle nich je však umístěn rotoped: pokud by to na rotopedu už někdo nedával, tak to může rovnou hodit z okna na trávníček.
Nejdříve nás náš průvodce seznámil s různými zařízeními a poté nás zavedl do hypoxické komory, kde se snižuje obsah kyslíku ve vzduchu a simuluje horský řídký vzduch. Za pět minut tam bylo tak vydýcháno, že jsme se někteří začali cítit jak na K2 nebo na Mount Everestu. Poté, co jsme se vymotali z hypoxické komory, to zřejmě panu průvodci nestačilo a pro zajištění těch nejlepších výsledků si vybral ještě jednoho dobrovolníka. Ten měl mít na obličeji masku a ta fungovala podobně jako hypoxická komora, jen s tím rozdílem, že nezabírá místo pomalu jako malá chatka.
Po zdolání nejvyšších bodů na světě jsme opět sestoupili zpátky na zem a pan učitel si v tu chvíli uvědomil, že se jeho čas blíží a že za chvilku bude na rotopedu šlapat o sto šest. Ještě před tím jsme ale zavítali do vedlejší místnosti, kde jsme se seznámili s měřícím přístrojem, který zaznamenává aktivitu srdce. Pan učitel měl na sobě pásek dražší než od značky Gucci, a dokonce snímal a ukazoval, jak je pan učitel nespokojený s mnoha z našich odpovědí, na které se nepřetržitě pan průvodce ptal. Ve stoje se učitelovo srdce měřilo okolo 5 minut a na zemi také okolo 5 minut. Viděli jsme, jak se jeho tepová frekvence mění v závislosti na rotaci těla. Pan průvodce viděl, jak se za naše odpovědi na jeho dotazy pan učitel stydí a je z toho celý nesvůj, a tak mu pustil úryvek z jeho kolekce meditační hudby. A my na měřícím zařízení ihned uviděli, že jeho tepová frekvence naznačuje, že nám je vše prominuto.
Věc, kterou jsme ale panu učiteli neprominuli, byl fakt, že jsme ho neviděli šlapat na rotopedu. To musel pan učitel hned napravit. Zapojil na sebe přístrojů, co nejvíce to šlo, a pozvolna nasedl na rotoped. A začlo to. Moment, proč půlka studentů nezůstala doma a šla na tuto exkurzi. Konečně vidíme tělocvikáře také sportovat. Z doslechu víme ledacos, ale vidět to na vlastní oči je jiný zážitek. Po mnoho dlouhých minut se pan učitel trápil, určitě mu to přišlo jako hodiny, ale zakončil to výsledkem, kterým by se mohl chlubit málokdo. Průvodce ho pochválil a hned, jak pan učitel zmizel za rohem, když se šel převléknout, ho pochválil ještě více: prý že za tu dobu, co tato měření dělá, viděl málokoho udělat takovýto výsledek - a to tam chodí profesionální sportovní týmy.
Tato třešnička na dortu tedy zakončila naši exkurzi a my jsme odešli zpátky do školy. Exkurze jenom potvrdila, že je naše škola několikanásobně lepší než ostatní v širokém okolí, protože - najděte mi školu, kde by dobrovolně učitel biologie a tělocviku šel na takovýto těžký zátěžový test a nechal na sebe koukat žáky za účelem naučit se, jak se měří výkon lidského těla. Naše škola je naprosto jedinečná a přesně takové exkurze, pokusy a lidský přístup dělá to kouzlo. Moc jsme si to užili.
Jediná věc, která teď zajímá žáky CGNŘ: Kdo za učitele bude další? Kdo bude mít tu odvahu po nepřekonatelném výkonu pana Laščáka nasednout na rotoped? To se možná za nedlouho dozvíme, ale kdo ví?
- studenti 3. ročníku
